Chtěli bychom tímto poděkovat Pavlovi Sladovi, jakožto kapitánovi a průvodci, za velmi inspirující a nezapomenutelnou „výpravu“ do středomoří. Konkrétně oblast mezi Itálií, Korsikou a Sardinií.
Na začátku roku 2015 se mezi přáteli mihla nabídka ohledně dovolené na plachetnici někde v Itálii. Byla to pravděpodobně zvědavost, která poměrně rychle zvítězila a zapsala mě a manželku mezi adepty budoucí letní dovolené. Bylo to pro nás poprvé, kdy jsme chtěli vyzkoušet vstoupit na palubu jachty. Motivem bylo jak strávení volného týdne s přáteli, tak prozkoumání pro nás neobjevené části Evropy a navíc z jiného úhlu pohledu. Tedy z moře, z lodi…
Cesta začala v podstatě naším společným setkáním v Brně, kde nám Pavel sdělil „jak se věci mají“, co nás čeká, jak to bude probíhat atd. I díky tomuto setkání posléze tato naše malá výprava proběhla naprosto elegantně, hladce a bezstarostně.
Pokud budu mluvit za sebe, přiznávám, že jsem jisté pochybnosti a této akci měl. Hlodal ve mně červíček, jestli to nebude trošku nudné, drahé a snobské plýtvání času. Naloděním ve Follonice na loď, vyplutím a přeplavbou ke Korsickému pobřeží, se za námi na týden hermeticky uzavřely dveře od každodenní šedi běžných dní. Týden jsme strávili víceméně v soukromí naprosto mimo ruch, velmi intenzivně, ale zároveň nenáročně jsme naplnili každičkou minutu času a vnímali ji všemi smysly.
Viděli jsme mimořádně úchvatné scenérie pobřeží a ostrovů provoněných mořem a středomořskou květenou. Když se k tomu všemu do vás a do plachet opře vítr a člověk cítí tu nesmírnou energii živlů… Dá se to těžko popsat.
Nutno dodat, že k tomu všemu člověk necítí strach ani obavu, protože jediný pohled na hluboce ledový klid kapitána držícího kormidlo vás naplní naprostou důvěrou!!!
Pravděpodobně bychom si se ženou nemohli tuto radovánku dopřávat každý rok, ale nezkusit to alespoň jednou by bylo velkou chybou! Ale nyní už se těšíme na další plavbu, tentokrát i se synem!
Díky